Jdi na obsah Jdi na menu
 


Strojvedoucí a odpočinek

Strojvedoucí: Ve skutečnosti naspíme ještě méně, než daných šest hodin

Vlakoví dopravci se dušují, že přísně kontrolují přesčasy svých zaměstnanců i stanovenou dobu jejich odpočinku. Ve světle nynější série nehod na tratích se ale ukázalo, že strojvedoucí nezřídka pracují i pro dvě společnosti, není jich dost, bývají přetížení. Z odpočinku na spánek jim reálně zbývá méně, než kolik mají papírově vyměřeno.

 
 
Úterní srážku osobního a nákladního vlaku u Českého Brodu strojvedoucí nepřežil.
Úterní srážku osobního a nákladního vlaku u Českého Brodu strojvedoucí nepřežil. Foto: Správa železnic, Právo

„Ano, odpočinek mezi směnami máme často rozepsaný přesně na šest hodin. Formálně to sedí, jenomže tam je zádrhel,“ svěřil se Právu jeden ze strojvedoucích.

„Na nocležnu je to půlhodina cesty veřejnou dopravou. To je půlhodina tam, půlhodina zpět. Musíte si povléct postel, udělat nějakou hygienu a z šestihodinového spánku jsou třeba čtyři, čtyři a půl hodiny,“ dodal.

Stávají se podle něj rovněž případy, kdy je třeba ještě provést nějaký posun vlaku, i to už je na úkor odpočinku. Strojvedoucí má tvrdý chleba, odpočívat na nocležně může být také někdy dobrodružné.

Rekordně strojvůdců i firem
V Česku je v současnosti nejvíce strojvůdců od vzniku ČR.
Licenci k řízení vlaku na drahách od Drážního úřadu má 10 264 lidí.
Kromě toho je dalších 6 452 strojvedoucích, kteří mohou obsluhovat vlaky na vlečkách.
Více než čtvrtina současných strojvedoucích je starších 60 let, průměrný věk činí 49,3 roku.
Rekordní je ovšem i počet licencovaných dopravců, celkem je jich 121 a další dva žádají o osvědčení.

„Někdy přijedu na nocležnu, kde není ani teplá voda, jindy někam, kde je v zimě nevytopená místnost a musím si zapnout přímotop, abych měl aspoň trochu teplo. Zažil jsem i spaní na ubytovně, kde se pod postelí proháněly myši a okno bylo do ulice, kde byla frekventovaná trolejbusová zastávka. To se pak těžko mluví o řádném odpočinku,“ řekl Právu další z nich.

 

V jiných případech pak bývá doba odpočinku, nařízená ve směně, rozparcelovaná na menší části. Legendou mezi strojvedoucími je případ jednoho jejich kolegy, který se z důvodu zpoždění měl mimořádně vystřídat na obratových vlacích místo v Břeclavi již v Podivíně. Tam měl předat jinému vlak od Prahy a odvézt hned jiný zase do Prahy.

Zpožděním úplně přišel o obvyklou přestávku mezi vlaky. Jenže muž potřeboval vykonat potřebu, kterou musí jednou za čas udělat každý. Místo okamžitého odjezdu si prostě musel odskočit na WC. Za zpoždění vlaku, které tím způsobil, to od nadřízených schytal.

Generální ředitel Českých drah Václav Nebeský Právu řekl, že přesčasová práce se u národního dopravce přísně kontroluje. „Strojvedoucí nesmí do práce nastoupit unavený, a pokud se necítí odpočatý, musí to nahlásit,“ poznamenal Nebeský.
„Jasně. To jako v každé nástupní stanici bude nachystaný další strojvedoucí pro případ, kdyby ten, co měl nastoupit, řekl, že je unavený?“ reagoval strojvedoucí. „Ne, buď ten unavený pojede, nebo řekne, že ne, ale pak to řekne jednou, možná dvakrát a je bez místa,“ dodal.

Podle ředitele Nebeského spouštějí ČD také nový systém monitoringu licence strojvedoucího, sledující zaměstnávání napříč dopravci. „Díky němu můžeme kontrolovat, zda strojvedoucí mezi směnami skutečně odpočíval,“ řekl Právu ředitel.

„Ano, tady je zakopaný pes. Skončíš směnu u jednoho a pokračuješ jako, odpočatý‘ u jiného dopravce. To je ten problém. Ale co vím, tak je to i v rámci ČD. Byly případy, kdy výpravčí skončil denní směnu a přešel na noční na jinou pozici. Třeba jako signalista. Oficiálně bylo vše v pořádku. Ale fakticky dělal čtyřiadvacítku. Jak to pak může dopadnout,“ dodal železničář.