Jdi na obsah Jdi na menu
 


Má osudová láska

(Básnička je napsána pro mou osudovou životní lásku Kaťušku Knechtovou, do které jsem, již dva roky velmi zamilovaný)


Jakmile se ráno probudím,
jsem rád, že tě vedle sebe zase uvidím.
Nechce se mi dále v posteli být,
chci s tebou do přírody jít.

Sladkou pusinku ti chci dáti
a něco krásného si přitom přáti.
To se nejspíše splnit nedá,
hladina euforie se ve mně zvedá.

Chci tě líbat všude, kam si přeješ,
jsem rád, že se zase na svět směješ.
Jsi žena, co má v sobě, co žádná mít nemůže
a každou tím přemůže.

Toužím tě v náruči nést
a v postýlce tě hned svést.
Celou tě toužím svírat
a celý den ti do očí zírat.

Držet tě pevně v pase,
ráno, odpoledne a v noci zase.
Budu si tě hýčkat ve zlatě,
celou, od hlavy, až k patě.

Jsi popelka, co má v moci,
mé srdce, ve dne i v noci.
Jsi růže spanilá,
moje princeznička jediná.

Chci být s tebou, doufám že ten čas nadejde
a s tím i všechna bolest ze srdce odejde.
Doufám, že to nebude dlouho trvat,
nevěděl bych, co mám potom dělat.

Chci, aby jsi mé srdce v sobě měla,
vždy když by jsi chtěla.
Jsi nádherná, jako kvítí,
slunce které venku nádherně svítí.

Vždy když v noci usínám
a sny o tobě mít začínám.
Chci stále o tobě snít
a po tvém boku vždy být.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář